V severní části katastru Nekoře (parc.č. 718/1 a 754/1) na skalnatém ostrohu strmě spadajícím k pravému břehu Divoké orlice (vodní nádrže tzv. Malé přehrady) cca 400 m jižně od hráze Pastvinské přehrady jsou skromné zbytky nevelkého neznámého hradu. Na severu a jihu ostroh strmě spadá do skalnatých strží, které se táhnou až k břehům Malé přehrady. Severní strží prochází zpevněná cesta k přehradní hrázi, v jižní strži nad pramenem vody stojí malá kaplička. (místo nazývané V Šancích) Na východě spadá skalnatý svah přímo k vodě, na západě souvisí ostroh s loukou táhnoucí se až k silnici Nekoř-Pastviny. Na tomto ostrohu se nacházel hradní areál, který kopíroval podobu tohoto ostrohu. Na západní straně – (směrem k silnici) a částečně na jižní straně směrem ke kapličce je areál obklopen příkopem, na jehož vnější straně je opatrný nevysoký val. Příkop začíná ve skalách nad severní strží, na západě odděluje areál od přilehlé louky a je hluboký 3-4 m, navrchu široký 8-9m, na dně cca1 m a pak se stáčí nad jižní strž, kde se hloubka i šířka příkopu zmenšuje a nakonec příkop a val mizí, aniž by obklopoval celý hradní areál. celkem je příkop dlouhý téměř 100 m. Příkop působí dojmem, že na jihovýchodní straně nebyl dokončen. Val, místy neznatelný, dosahuje oproti vnějšímu okolí výšky 0,5 – 1m. Ve vlastním hradním areálu je na západní straně tedy směrem k louce a silnici nad příkopem patrna terénní vlna 40 m dlouhá 0,5 – 2m vysoká, ve které jsou snad ukryty zbytky západní hradby. Uprostřed se vlna rozšiřuje a vytváří obdélníkový prostor 3x5 m, v němž je prohlubeň a kde patrně byla vstupní brána či budova přiléhající k hradbě. Terénní vlna i tento obdélníkový prostor je pokryt silnou vrstvou lesní hlíny, takže zde nejsou na povrchu patrné žádné zbytky zdiva…. Písemné zprávy o tomto hradě chybějí, není známo ani jeho jméno. Podle dodnes živé tradice zde stával dvůr či hrad zemana Vejra od něhož je odvozen i celý název části obce – Vejrov. Podle prof. Musila, který se podrobně zabýval počátky osídlení v celém regionu Poorlicka, počátek kolonizace kolem Divoké Orlice v naší oblasti souvisel se vznikem kláštera cyriaků či křižovníků s červeným srdcem na sklonku vlády Přemysla Otakara II. v dnešním Klášterci nad Orlicí. Klášter se původně nazýval Orlík, Orlice či Orlička (Orlicz). Kolonizace zde začali současně provádět i příslušníci rodu s loveckou trubkou v erbu (původně nazývaní Zebínští), pocházející z choceňska a později používající přídomku „ze Žampachu“. Z doby mezi lety 1279-1290, tedy z doby, kdy tento rod zde začínal působit, se dochovala listina pražského biskupa Tobiáše z Bechyně, kterou je zakazováno nejmenovanému pánovi stavět hrad v blízkosti kláštera Orlice. Profesor Musil se vzhledem k blízkosti areálu hradu na Vejrově ke klášteru v Klášterci n.O. domnívá, že se tento zákaz vztahoval právě na tento hrad. Svědčí o tom i nedokončení příkopu kolem hradního areálu. Zdá se tedy, že se výstavba hradu, který měl být centrem nově vznikajícího panství, se jevila příslušníkům kláštera Orlicz jako ohrožení jejich zájmů. Pravdivost údaje biskupské listiny o stavbě hradu se zdají potvrzovat tyto nedokončené zbytky na Vejrově a že biskup Tobiáš z Bechyně skutečně prosadil zastavení stavby hradu ve prospěch kláštereckých ciriaků. Vzhledem k výše zvedeným faktům s pozůstatky a nedokončenosti hradu u Nekoře a se zmíněným biskupským zákazem se někteří badatelé včetně profesora Musila se domnívají, že toto sídlo nebylo zamýšleno jen jako provizorní, ale jako trvalé centrum panství. Takže na panství měla hrát i významnou roli rozsáhlá Nekoř založená v údolí potoka ústícího zleva do Divoké Orlice, nedaleko budovaného a nedokončeného hradu na Vejrově. Snad byla zamýšlena jako jeho podhradí. O významu Nekoře svědčí i existence farního kostela doložená poprvé již v roce 1355. Pravděpodobně si tedy příslušníci rodu s erbem lovecké trubky (Zebínští) zvolili po tomto zákazu pro stavbu svého hradu nové místo a to výrazné návrší nad Písečnou, kde potom vznikl hrad Žampach. Právě rody ze Žampachu a Kyšperka – původně asi i blízké a spřízněné, se podílely na kolonizaci a vzniku naší obce. A možná měla Nekoř hrát v těchto počátcích mnohem významnější roli, kterou nakonec převzal Žampach ….
S použitím knih Fr. Musila „Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí“ a „Osídlování Poorlicka v době předhusitské“ – Jiří Pomikálek
